Desatero utajovaných přikázání pro spokojený život našich zahrádek.

Desatero utajovaných přikázání pro spokojený život našich zahrádek. 

1/ Druhová pestrost  
Druhová pestrost se odborně nazývá biodiverzita. Ta začíná už pod povrchem země a je vysvětlena jinde. Rozmanitost rostlin a živočichů objasníme teď. Monokultury, tedy plochy osázené jedním druhem plodiny, jsou nejnáchylnější na útoky škůdců (hmyz, hlodavci, větší býložravci atd.). To proto, že škůdce, stejně jako Praotec Čech, se rozhlédne kolem sebe a vidí zemi zaslíbenou. Nekonečné množství žrádla a predátoři (dravci) v nedohlednu. Pokud se nějaký druh v přírodě přemnoží, pak se také okamžitě objeví a rozmnoží dravec, který tento druh vrátí do rozumných mezí. To se na poli nebo na jednotvárně osázené zahradě bohužel nestane, protože tam žádný dravec předtím nebyl a ani nemá podmínky k přežití a rozmnožování. Populace dravců se obnovuje mnohem pomaleji než populace škůdců. Proto lidé nasadí chemii. A když se nakonec nějaký predátor objeví, otráví se požitím otráveného škůdce. Jedině bujná rozmanitá vegetace a druhová pestrost nás zbaví problému s přemnožováním jednotlivých organismů, protože začne fungovat přirozený potravinový řetězec. 

2/ Nezasahovat víc, než je nutné  
Nechat žít a umřít. To je normální koloběh a je nezbytné nechat mu průběh i na zahradě. V podstatě nic nikdy neumírá- jen to mění formu. Listí se na jaře vytvoří nové, na podzim odumře a tlením pod stromem zajišťuje stromu a broučkům živiny a zadržuje vláhu. Přemění se tak znovu na živou hmotu. Když ho shrabeme a vyvezeme pryč, koloběh byl narušen a zahrada začíná být závislá na naší péči. Vše je v přírodě dokonalé. Určitě je OK uříznout větev bránící v chůzi po cestičce nebo po určitém čase usměrnit přebujelé trvalky, ale žádná rostlina nepotřebuje být pravidelně sestřihovaná, prořezávaná, okopávaná, uměle hnojená a kdo ví co ještě. To vše si jen vymysleli lidé, příroda s tím nemá nic společného. Máte-li pocit, že něco z toho některá rostlina na vaší zahradě velmi pravidelně potřebuje, pak jste vysadili špatnou rostlinu na špatné místo. Určitě existuje jiná, která doroste jen do takové velikosti kterou potřebujete, snese sucho a poroste bez hnojení. Příroda je dokonalá, proto přežije na každém místě jen to, co tam patří. Rostliny sázejte podle jejich skutečných vlastností a nároků, a péči o ně příroda zvládne bez vás. Na vás bude jen doladit vše tak, aby zahrada byla prakticky využitelná pro vaše potřeby.  

3/ Místo pro člověka  
Přírodní zahrada je stále zahrada a člověk je její důležitou součástí. Proto při vybírání vhodné vegetace myslete i na své nároky. Mnohdy to možná bude hledisko nejpřednější. Co chcete na zahradě dělat? Co od ní očekáváte? Klid pro relaxaci či posezení s přáteli, krásu, pozorování přírody,zdroj přírodních materiálů pro vaše hobby, nebo obživu? Nejlepší je spojit všechno dohromady. Čím více potravy nám zahrada poskytne, tím méně budeme závislí na potravě produkované způsobem jenž ničí životní prostředí a často obsahuje škodlivé látky. Kdyby se každý nevyužitý nebo špatně využitý kus pozemku na této planetě přeměnil na skutečně živou zahradu, vyřešilo by se víc problémů, než by někdo mohl očekávat. Od nemalých finančních úspor v rodinách za potraviny, vodu a elektřinu až po šetření přírodních zdrojů celosvětově. Zemědělství se svou těžkou technikou a chemií se velkou měrou podílí na globálním oteplování, zamoření řek a oceánů, zabírá stále novou půdu na úkor volné přírody a mnoha živočišných druhů. Navíc mnoho ohrožených či vymírajících druhů zvířat a rostlin by v těchto zahradách mohlo najít své místo a zachovat se pro generace budoucí. Stejně tak i živočišný druh zvaný člověk. 

4/ Mnohoúčelovost prvků
Každá rostlina a živočich má nějaké zvláštní a specifické úlohy v ekosystému. Je důležité alespoň zhruba vědět jaké to jsou, abychom vše po vzoru přírody zakomponovali na správné místo. Některé vlastnosti, jako že mají estetickou hodnotu, dávají stín, potravu, úkryt, kyslík, zajišťují koloběh vody vypařováním z listů atd. jsou samozřejmé. Ale je mnoho méně známých vlastností, které jsou rovněž velmi důležité. To je například čerpání živin a minerálů kořeny z větších hloubek, dávajíce tyto k dispozice ostatní vegetaci či mikrobům. Některé zase produkují do půdy ve spojení s určitým druhem kořenové bakterie dusík, čímž pomáhají měnit nehostinnou zem v úrodnou. Jiné zase vylučováním látek lákají užitečný hmyz, nebo naopak odpuzují ten škodlivý, nebo velkou produkcí listové hmoty zajišťují mulčování povrchu půdy, nebo brání svým stylem růstu invazi plevelů. Další brání svým kořenovým systémem erozi půdy, nebo nadzemní částí tvoří ochranu před větrem, poskytují obživu nebo útočiště živočichům, jejichž funkce na rostliny přímo navazují a pro přírodní rovnováhu jsou neméně důležité. Zasadit někam rostlinu, která plní na daném místě například jen jednu z těchto funkcí, je vyloženě nevýhodné. Konkrétní popisy rostlin a jejich funkcí najdete v části „Rostliny“. 

5/ Preferovat trvalky  
Dejte přednost trvalkám kdykoliv to je možné. Pěstovat trvalky nevyžaduje z vaší strany mnoho péče a mohou růst s věkem do krásy, zatímco letničky na podzim umírají a většina práce kterou vás jejich hýčkání stálo je ztracena. Celkově i zásah do ekosystému tvořícího se na vaší zahradě je příliš velký (viz celý článek „Trvalky versus letničky“). Vyjímkou je jednoletá zelenina (viz článek "Zeleninová finta"). 

6/ Nerýt ale mulčovat
Rytím a okopáváním se půda okysličí. To nadměrně vzruší veškeré půdní mikroorganismy, které se pustí horečně do práce a rozkládají humus a částečky minerálů jak o život. Nastává populační exploze. Organismy se přemnoží a rozkladem humusu tvoří víc živin, než kolik rostliny mohou využít. Ze začátku tedy máme úrodu vynikající, ale většina nevyužitých živin se snadno z narušené půdy odplaví deštěm pryč. Po často opakovaném rytí, orání či kopání je půda tak vyčerpaná, že úrodnost klesá a půdní život pomalu vymírá. Vyvážený koloběh je narušen, proto musí přijít zahradník či zemědělec, půdu zažít hnojit, obohacovat organickou hmotou, nebo v horším případě průmyslovými hnojivy. To vše si ušetříme, zároveň se spoustou vody na zalévání a pletím, když budeme místo rytí jen mulčovat. Přečtěte si samostatnou kapitolu o "mulčování". Vyjímkou je samozřejmě hloubení děr pro rostliny a terénní úpravy, kdy není jiné řešení. Na mnoha místech světa se díky intenzivnímu zemědělství z úrodných polí staly pouště, neboť půda bez humusu neudrží vlhkost a eroduje vlivem povětrnostních podmínek velice rychle. 

7/ "Ne" chemikáliím  
Na každou činnost již existuje ekologická varianta. Čističkami odpadních vod projde velká část chemických čistících prostředků bez újmy na škodlivosti přímo do řek a pak do moří. Na pole a zahrady jsou aplikovány zdraví nebezpečné látky. Ministr zdravotnictví ani zemědělství bohužel ještě nevaruje, ale chemie způsobuje rakovinu.( Aneb, když jednoho člověka otrávíte rychle, půjdete do vězení. Když otrávíte milion lidí pomalu, dostanete státní dotaci.) 

8/ Šetřit vodou  
Chytejte dešťovku ze střech na zalévání. Recyklovat se dá přes léto i tzv. „šedá voda“ – z koupelny a kuchyně. Mulčování také udrží půdu déle vlhkou …. (viz samostatné kapitoly). 

9/ Recyklovat
Vše v přírodě je uzavřený koloběh, nic nezůstane někde ležet bez užitku. My lidé jsme ale vymysleli něco jiného. Pracujeme většinu svého života pro peníze, a ty utratíme za věci, kterými plníme skládky zamořující naší planetu. Vidíme to, ale jediné co chceme, je vydělávat víc peněz abychom mohli vyhodit víc věcí. Nádherné lesy a pralesy mizí kvůli nedělním novinám, které o chvíli později skončí v koši. Proto recyklujte vše, co současný systém umožňuje. A organický, biologicky rozložitelný odpad, patří do kompostu nebo do mulče.  

Možná je teď načase prozradit největší tajemství vesmíru : "Smyslem života je...

10/ Užívat života!

Zastavte se v každodenním shonu na chvíli v přírodě nebo ve své zahrádce, zeptejte se rostlinek a živočichů jestli je všechno OK, načerpejte energii, vnímejte krásu a usmívejte se! Jinak nic z toho co děláte nemá smysl.

zdroj: https://www.ekozahrady.com/tajnedesatero.htm