Dřín obecný - Cornus mas

17.02.2011 22:36

Dřín je zajímavou rostlinou, která kromě užitkových vlastností nabízí i několik silných dekoračních efektů. Tyto jsou nejčastějším důvodem jeho pěstování v našich zahradách. Nakonec využití dřínu jako užitkové rostliny má své kořeny už v období antiky, kdy byl využíván jako lesní, ale i léčivý keř.
Je to opadavý, až 10 m vysoký keř nebo strom. Jeho kůra je tenká, tmavohnědě až šedohnědě zbarvená a odlupuje se v drobných šupinách. Listy má vstřícné, eliptického až vejčitého tvaru, se 3 až 5 páry obloukovitých žilek, na obou stranách jsou krátce chlupaté. Žluté květy jsou uspořádány v květenstvích a rozkvétají časně zjara před rašením listů, tedy podle počasí od února do dubna. Plodem jsou podlouhlé, dvousemenné peckovičky, které mohou mít různé barvy – od žluté, přes jasně červenou až po tmavě červenou.


Využití plodů
Dřínky, tedy plody dřínu obecného, dozrávají v průběhu srpna až září a vytrvávají na keři dlouho do zimy. Úroda z jednoho keře dřínu může být až 60 kilogramů plodů. Tyto plody patří z hlediska obsahu vitamínu C po rakytníku, šípkách a plodech meruzalky černé (rybízu) k našim nejbohatším zdrojům, obsah vitamínu C je asi 200-300 mg na 100 gramů plodů. Plody dále obsahují také třísloviny, organické kyseliny, pektiny a minerální látky (hlavně fosfor a draslík). Čerstvé plody se využívají na přípravu kompotů (s brusinkami a jeřabinami), marmelád, moštů, sirupů i pálenky, sušené a rozemleté k přípravě zvěřinových omáček a masa na rožni. Na Balkáně se využívají pro přípravu destilátů. Ve Středomoří se nakládají do slaného nálevu jako olivy, z jejich šťávy, vody a ledu se v Íránu tradičně vyrábí osvěžující nápoj šerbet. Kůra dřínu obsahuje 7-16 % tříslovin, proto se využívala k vydělávání kůží a je to také včelařsky významná medonosná rostlina.


Výběr stanoviště – nároky
Dřín je sice teplomilná ovocná dřevina, ale ve dřevě i v období květu je velmi mrazuvzdorný. Dobře se mu daří na výslunných a sušších rovinatých i svažitých plochách, které se pro jiné ovocné druhy nehodí. Má bohatý kořenový systém, který zpevňuje půdu zvláště na svazích a zabraňuje tak erozivní činnosti. Dá se pěstovat i v extrémně suchých půdách. Půda má být písčitohlinitá až hlinitá s neutrální až alkalickou reakcí. Dřín je náročný na teplo a světlo, a proto dáme přednost svahům orientovaným na jih, jihovýchod nebo jihozápad. S úspěchem ho lze pěstovat i v nadmořské výšce kolem 600 m, zvláště jde-li o mikroklimaticky příznivou polohu. Nevhodné jsou například zastíněné plochy u vysokých zdí, kde jsou keře řídké a velmi málo plodí. Okusem zvěře ani vážnějšími chorobami či škůdci netrpí. Lze jej použít i ke zlepšení životního prostředí v ekologicky poškozených oblastech.